Tradice strojírenské výroby sahá až do čtyřicátých let devatenáctého století. Ve strojírnách Adamov se vyráběly nejrůznější motory, čerpadla, parní stroje, kompresory, ale i textilní stroje a jeřáby.
Začátkem února 1910 se dosavadní firma sloučila s Pražskou akciovou společností, která se orientovala na výrobu a stavbu železničních a silničních mostů, těžních věží a různých typů jeřábů. V následujícím roce se k závodu připojil další pražský podnik. Nová firma nesla název Spojené strojírny dříve Ruston, Bromovský-Ringhoffer. V roce 1914, v předvečer první světové války, se připojuje firma Škodovy závody v Plzni. Pražské spojené strojírny se mezitím přeorientovaly na válečnou výrobu.
Na samém sklonku války, 1. října 1918, zakoupila stávající strojírny v Adamově Akciová společnost Daimlerových motorů ve Vídni. Avšak rozpad rakousko-uherského mocnářství přivodil vzápětí ztrátu dosavadních trhů, což způsobilo značné potíže v odbytu tak širokého vyráběného sortimentu zboží. Podle nostrifikačního zákona ČSR převzala k 1. lednu 1921 adamovský závod nově utvořená Akciová společnost pro stavbu strojů a mostů v Praze.
Odbytové potíže strojíren Adamov nadále přetrvávaly. Zadlužení závodu neustále vzrůstalo a do poloviny roku 1923 stoupl bankovní dluh na 20 milionů Kč. Vedení podniku zajistilo pro rok 1924-1925 několik menších zakázek na opravy lokomotiv, zahájilo dokonce i výrobu nových. Výroba se vrátila ke stavbě mostů, kotlů, jeřábů a hangárů a v roce 1924 splnila strojírna i menší zakázku pro MNO, ale to byla jen nouzová řešení. Pro výrobní program, který by skýtal dlouhodobější perspektivu, bylo nutno hledat obor, který nebyl v tehdejším Československu zastoupen. Jen tak bylo možné vyloučit případnou konkurenci a získat naději na úspěch.
Poslední úprava
04.01.2004
Copyright: (C)2001-2004 Dalibor Feuereisl
Podnik hledal východisko v uplatnění zahraničních licencí a patentů. V roce 1923 uzavřel licenční smlouvu se švýcarskou lokomotivkou a strojírnou ve Winterthuru o zajištění výroby elektrických lokomotiv a podobnou smlouvu sjednal i s anglickou Metropolitan Electrical Vickers Co.Ltd. v Londýně. V polovině roku 1925 uzavřela strojírna Adamov další licenční smlouvu s anglickou firmou Richard Garrett & Sons, Ltd. o výrobě parních automobilů, která zajišťovala odbyt hotových výrobků do ČSR, Rakouska, Maďarska, Polska, Turecka, Rumunska, Srbského království, Bulharska a evropské části Ruska.
Smlouva byla rovněž uzavřena s firmou Zipper na výrobu automobilových kol a v říjnu 1925 došlo také k podpisu smlouvy s německou firmou Knorr-Bremse z Berlína o výrobě brzd pro nákladní vlaky. Kromě těchto se se zde v té době vyráběly lokomotivy, dieselové motory, různé druhy silničních strojů, mosty, železniční jeřáby, hangáry a pro MNO dělové kolesny.
Z uplatněných zahraničních licencí se v adamovských strojírnách prosadila výroba šestitunových parních automobilů typu Garrett i proti vážné konkurenci Sentinelů ze Škodových závodů v Plzni ...
Na přelomu let 1927-1928 přešel závod do majetku plzeňské Škodovky a její součástí byl až do roku 1952, kdy byl přejmenován na "ADAMOVSKÉ STROJÍRNY" ...
(úryvky z továrních publikací Strojíren Adamov)
Více informací se mi však ani díky laskavosti paní Marty Antonínové z propagačního oddělení závodu bohužel nepodařilo zajistit. Od anglického kolegy Michaela Walterse vím, že podniku byl v červnu 1925 dodán v rámci licenční smlouvy jeden kompletní vůz v.č.34695 jako třístranný sklápěč a též mnoho dílů k sestavení několika dalších vozů v celkové částce 3.840,00 GBP. Ukázkový automobil byl již v Anglii nastříkán světle šedou barvou a opatřen nápisem ADAMOV-GARRETT. Kolik jich ale bylo v Adamově sestaveno, popřípadě i vyrobeno, nezůstalo v archivu podniku dochováno. Existenci alespoň dokazuje jediná dobová fotografie, pořízená za tovární halou adamovského závodu pro propagační účely ...
Pokud by byl někdo z Vás schopen podat další informace výrobního i technického charakteru, případně dobové propagační a obrazové materiály, kontaktujte mne, prosím ...
Při květnovém povídání s panem Balským o všem možném, co voní párou a strojním olejem, jsme mimo jiné probrali i zmíněného Garretta. Zcela jasně si vybavil, že kdesi u Brna určitě jezdily v nějaké cihelně dva Garretty, což by znamenalo, že v Adamově z nakoupených dílů ještě alespoň jeden vůz postavili. Jsem přesvědčen, že mi někdo časem pomůže dát dohromady "jepičí" život tohoto (těchto) automobilů.
